| |
|
| |
Kronika obce |
|
| |
|
|
| |
Podle zápisu z obecní kroniky Dlouhé
Lhoty, zapsaného 10.5.1966 kronikářem Antonínem Dudkem,
upravil (zejména lingvisticky, faktograficky a
chronologicky), na několika místech i doplnil z dalších
pramenů |
|
| |
Libor Novotný. |
|
| |
|
|
| |
Jako mnoho
Lhot roztroušených po různých místech historické země České,
tak i naše Lhota odvozuje své jméno od lhůtovníků, osazenců
míst v bývalých lesích, často pohraničních. Již Přemysl
Otakar II. ve XII. a XIII. století zakládal nejen města,
která mu zvyšovala královské důchody i moc, ale na místech
pustých a neobydlených hvozdů kolem zemských hranic vznikaly
i mnohé nové vesnice. Každý osadník obdržel dědičně určitý
pozemek, z něhož po určité době – lhůtě – odváděl nájem do
pokladny komory královské, později třeba i vrchnostenské, a
to buď v penězích, přírodninách nebo byl povinen vykonávat
jisté ustanovené roboty. Je zřejmé, že takové vesnice
byly ponejvíce zakládány poblíž stezek zemských, obchodních,
vedoucích z Čech do okolních států. I při obchodní cestě
vedoucí do tehdejšího Kladska, tedy směrem severovýchodním z
Prahy, jsou v našem kraji zakládány nové osady, často zvané
Lhůtky, později přejmenované na Lhoty. Můžeme tak vidět v
kraji boleslavském a hradeckém Lhotu Pískovou, Husí,
Mravinnou (tedy tu naši, teprve mnohem později přejmenovanou
na Dlouhou), Lhotu Kacákovu, Semanovu, Bradleckou a mnoho
jiných, pojmenovaných buď podle usedlíka, nebo podle nějaké
místní zvláštnosti. A tak od nejstarších dob až do počátku
XVIII. století se i naše obec nazývala Lhotou Mravinnou, pak
byla teprve přejmenována na Dlouhou Lhotu. Podle některých pramenů je
Lhota Mravinná poprvé písemně zmiňována v roce 1383. Ve XIV.
století byla v držení Wartemberků, pánů ve Březně. Rokem
1416 spolu s velkostatkem Březno přechází i naše obec do
majetku Jindřicha Valdštejna, purkrabího v Hradci Králové,
od něhož ji kupuje Jan Lapáček ze Sukorad. |
|
| |
|
|
| |
Jan Lapáček
sídlil na vodní tvrzi sukoradské, která stála stranou
tehdejší vesnice, na soutoku říčky Klenice a potoka
tekoucího z Matrovic, což ji poskytovalo dostatečnou
ochranu. Ještě dnes jsou základy vodní tvrze včetně valů a
příkopů jí obklopujících patrné při cestě od Dlouhé Lhoty do
Sukorad po pravé straně cesty, před mostem přes Klenici. Jan
Lapáček se připomíná v listinách již v roce 1440, kdy byl
přítomen mezi krajskými vladyky na sjezdu v Nymburce. Jeho
erbem byl červený pruh v bílém poli, položený šikmo od pravé
strany k levé. Nad helmou pak leží bílý chrt na zlaté
podušce. K tvrzi přikupuje také
poplužní dvůr – poplužní dvůr byl statek, ke kterému patřila
pole a louky (nikoliv už lesy), a který měl tolik polností,
které dokázal obdělat pár koní (popluží je také délková míra
o velikosti dvou volů stojících za sebou). Na rozdíl od
statku kmetcího (tj. selského, poddaného) poplužní dvůr
nebyl zatížen povinnou robotou ani úroky. Roku 1457 dostal Jan Lapáček
od krále Ladislava vesnici Skašov, ke které příslušelo šest
dvorů kmetcích s ročním úrokem 3 kopy a 56 grošů českých,
lesy a další pozemky. Na Skašově býval před rokem 1440 dvůr
poplužní později rozdělený na zmíněné dvory kmetcí, panošská
rodina zde sídlící se psala „ze Skašova“. Celý Skašov
později přešel na Petra Božiště, ten zde ovšem nebydlí,
protože má majetek i jinde. Když pak bez dědiců umírá,
připadá dědictví královské koruně, král Ladislav může Skašov
věnovat podnikavému a již bohatému Janu Lapáčkovi. |
|
| |
|
|
| |
Jan Lapáček díky
nabytému majetku kupuje někdy mezi roky 1457 a 1470 březenské dvory
včetně Lhoty Mravinné. Roku 1473 se stěhuje do Března a stává se vlastně
zakladatelem rozsáhlého panství březenského, ke kterému od té doby patří
i statky v Sukoradech a na Skašově. Vodní tvrz v Sukoradech zaniká
následkem požáru (neznámo kdy přesně) a Sukorady se nadále uvádějí jako
„ves příslušná“ ke Březnu. Téhož roku ovšem pan Jan Lapáček umírá a
držitelem panství se stává jeho syn Jiří. Ještě někdy v XV. století je
panství prodáno Janu ze Šumberka a jeho manželce Dorotě z Handštejna,
kteří jej dále prodávají mladoboleslavskému hejtmanovi Jindřichu
Hložkovi ze Žampachu. K povinnostem poddaných vesnic v té době patřila i
údržba cest. Pan Jindřich Hložek přikazuje, aby cestu u Sukorad od mostu
k borku matrovickému spravovaly vesnice Mravinná Lhota a Skašov. Vesnice
dostávají kus „chrástu“ – lesa nad rybníkem čížovským a pod panským
lesem březenským pod závazkem: „Lhotečtí a Skašovští mají cestu u
Sukorad, nad chobotem velkého březenského rybníka spravovat a k opravě
té cesty si měli potřebné roští v tom lese roubati a za ostatní užívání
toho lesa a pastviny v něm, měli společně vrchnosti ročně 20 grošů
platit“. A tato povinnost platila ještě i roku 1658. |
|
| |
|
|
| |
Jindřich Hložek ze
Žampachu umírá roku 1543, při vyřizování kšaftu (závěti) se uvádí: „ze
dvou truhlic, které v bytě ve Březně choval, v jedné bedně byly uloženy
peníze sirotčí ze Sukorad, Lhoty Mravinné a Skašova dohromady“ a že: „v
těch truhlících cedule jsou, co v které peněz je, že klíče od nich mají
rychtáři a konšelé z těch vesnic a kšaftující poroučel, by s těmi
truhlicemi po jeho smrti hýbáno nebylo bez vůle rychtářů a konšelů, by
sirotkům žádná škoda nenastala“. Od roku 1544 se stává dědicem panství
březenského rod rytířů Bubnů z Bubna. Po celých 205 let, až do roku
1749, zůstane panství majetkem tohoto rodu. Prvním majitel z rodu Bubnů
byl Otík z Bubna, manžel Jindřichovy sestry Ofky, a tedy švagr jeho
bratra a přímého dědice Matěje. Otíkovi synové Heřman a Jindřich si po
jeho smrti dělí panství na dva přibližně stejné díly, Jindřich zůstává
březenským a Heřman je skašovským pánem. Jindřichovi patří Březno
městečko, tvrz, dvůr poplužní, pivovar, mlýn, kostelík bez kněze, 23
usedlíků, rychta s pozemky, Židněves (28 usedlíků), Telib (4 stavení a
jedna usedlost), Lhotky (ves zaniklá s jednou novou chalupou), Lhota
Mravinná, ze které jen ale 2 krčmy výsadní, 13 rybníků a lesy. Do
Heřmanova dílu patří poplužní dvůr Matrovice, Lhota Mravinná (jen 21
usedlíků, zbytek zůstává Jindřichovi), Sukorady (15 usedlíků), Skašov (9
usedlíků, lesy, pastviny a 19 rybníků). |
|
| |
|
|
| |
Bubnové byli roku 1629
povýšeni do stavu panského a roku 1644 do stavu hraběcího. Od roku 1629
se píšou „z Litic“, protože jejich prastrýc Mikuláš jim odkázal své
panství na Královéhradecku pod podmínku, že přijmou příjmení „z Litic“.
V erbu měli buben v modrém poli, později byl erb rozdělen na dvě svislá
pole – v levém zlatém poli byl buben hřebíčkové barvy vzhůru na pokos
postavený, v pravém poli, modrém, byla zlatá koruna. Na vrchní části
erbu je pak lví hlava. Kousek od Mravinné Lhoty býval v té době velký
rybník Klenický (dávalo se do něj mimo jiných ryb i 400 kop kaprové
násady). Roku 1570 byla ale při velké povodni stržena jeho hráz a rybník
zaniká, půda je přeměna na pole a pastviny. Mezi bratry Jindřichem a
Heřmanem propuká spor o pohraniční pozemky. Do Března přijíždí zemský
úředník, který v protokolu uvádí: „Dále jsem byl veden od Lhoty Mravinné
k rybníku tam pana Adama Krajíře z Krajku. Tu jsem spatřil, jest velmi
veliký, kterýž rybník se strhl, jehož jsou mi lidé zprávu dali, a mlýn i
s gruntem i s půdou voda všechno vzala a pryč odnesla a dosti daleko a
ta voda šla na rybník březenský a ten též strhla.“ |
|
| |
|
|
| |
Pan Krajíř prodal
zpustlý rybník panu Heřmanu Bubnovi a ten jej připojil ke Skašovu.
Skašovský statek je kvůli propadnutí zástavy za dluh úředně odhadován
roku 1660 a rybník je popisován jako „rybník velký u Lhoty Mravinné, od
mnoha let pustý, místy velkým dřívím zarostlý“. Jindřich je ženatý,
Heřman svobodný, oba bydlí ve Březně. Heřman staví tvrz na Skašově,
zakládá zde poplužní dvůr. Po roce 1558 se stěhuje na novou tvrz a píše
se „na Skašově“. Tvrz stála na místě pozdější obilní sýpky, byla ale
větších rozměrů. Zachovala se část sklepů a pověsti o zakopaném pokladu.
Heřman staví i kovárnu a krčmu, zakládá na Skašově zahrady a sady. V
Matrovicích buduje mlýn a náhon vede od Bechova. Nikdo z panství nesmí
vozit do mlýna jinam než do Matrovic, kde jsou zbudovány i sádky a
haltéře. Přikupuje ves Řitonice, ke Skašovu tak patří tři poplužní
dvory: matrovický, skašovský a řitonický. Roku 1578 prodává Heřman celý
Skašov za 27.000 kop grošů českých paní Elišce, purkrabínce z Donína,
provdané za Krištofa z Wartemberka. Roku 1610 ale pan Mikuláš Vratislav
z Bubnů, pán ve Březně (syn Jindřicha) odkupuje Skašov od Elišky a
panství je po 52 letech opět sceleno a Mikuláš se podepisuje „pán ve
Březně a na Skašově“. |
|
| |
|
|
| |
Ve třicetileté válce v
letech 1618 – 1648 veškeré osady březenského panství a Skašova zpustly
nebo byly zničeny. Ještě dlouho po válce, roku 1660, jsou téměř všechna
pole zarostlá křovím, v Mravinné Lhotě je 9 gruntů zpustlých, na Skašově
tvrz zpustlá, zůstávají z ní jen zdi a sklepy s vypáleným dvorem, v
Řitonicích zůstává jen kostel, jedna chalupa a zbytek dvora poplužního.
Mikuláš Vratislav měl tři syny, Jindřicha Jana, Heřmana Šťastného a
Kunatu Jaroslava. Jindřich sídlil na svém královéhradeckém panství na
Žamberku a v Litici, oba další bratři zůstali ve Březně, než Heřman
zemřel (1631). Protože v době třicetileté války byli Mikulášovi synové
ještě příliš malí, než aby se mohli zapojit do povstání proti
Ferdinandovi II., zůstali ušetřeni perzekucí. Ale násilné katolizaci se
nevyhnuli. Nejstarší Jindřich sice víru změnit nechtěl a raději odešel
do ciziny, nejmladší Kunata však na matčino naléhání přestoupil na víru
katolickou a stal se tak majitelem celého panství. Jindřich se ale z
ciziny vrací, rovněž konvertuje ke katolíkům a oba bratři jsou povýšeni
do stavu panského. Píší se z Bubna a Litic. Jindřich Jan umírá roku 1653
a podílníkem panství březenského se Skašovem se stává jeho syn František
Adam. Po sto letech je panství znovu rozděleno. Kunata Jaroslav má
Březno, Židněves, Lhotu Vysokou (Lhotka), Řehnice (přikoupené od panství
hejkovického), v Telibi pak poplužní dvůr a ovčín. František Adam
získává Skašov, Řitonice, Matrovice, Lhotu Mravinnou, Sukorady, lesy a
rybníky. |
|
| |
|
|
| |
Skašov však byl ještě
hrabětem Jindřichem Janem zadlužen. Roku 1660 je úředně odhadnut a
rozdělen na pět nestejných dílů na úhradu věřitelům. Hrabě Kunata
Jaroslav ale čtyři díly vykupuje zpět, pouze část Sukorad, „sobotecká“
cesta u Martinovic a kousky luk na Klenici jsou prodány hraběti Janu
Humprechtu Černínovi z Chudenic. Dědictvím, sňatky i koupí pak březenské
panství přechází na různé rody: roku 1749 končí více než dvousetleté
zdejší panování Bubnů z Bubna, pánů z Března a na Skašově, a majetek
kupují Netoličtí z Netolic. Ale už o dva roky později (1751) je panství
prodáno v „relicitaci“ Janu Adolfovi Kounicovi za 156.000 zlatých.
Kounicové drží panství až do druhé poloviny XIX. století, kdy po smrti
Albrechta Kounice dědí panství dle rodinné úmluvy jeho dcera baronka
Marie, vdaná za knížete Egona Hohenlohe z Waldenburgu, císařského
komořího, a panství tak přechází do majetku rodu Hohenlohe. Marie má
dceru Věru a dva syny, Albrechta a Alexandra. Starší Alexandr umírá roku
1931 a je pohřben v Nových Zámcích. Roku 1933 umírá i jeho mladší bratr,
poslední březenský majitel z rodu Hohenlohe, duševně chorý a
degenerovaný šlechtic Albrecht, který mimo jiné nechal vyvézt velkou
část zámeckého archivu ve Březně na dvou vozech za Březno, kde byly
dokumenty a doklady spáleny. Jeho matka Marie Hohenlohe Schillingfűrst
Kounicová silně předlužené panství po částech rozprodává. |
|
| |
|
|
| |
Březenský dvůr v rozloze
170 hektarů získává pražský továrník Englman za 2 miliony korun, za
stejnou částku kupuje zámek ve Březně a lesy u Obrubec architekt a
stavitel Václva Stiebr z Karlína. Telib a Skašov s příslušnými lesy jsou
prodány za 1 milion korun obchodníkovi z Mladé Boleslavi Pavlu Gelnerovi.
Tržba z prodejů ovšem nestačila ani na úhradu dluhů. Po druhé světové
válce a nástupu komunistů k moci hospodařilo na pozemcích Dlouhé Lhoty
Jednotné zemědělské družstvo, vzniklé násilnou kolektivizací. Roku 1958
je obec převedena na přání svých obyvatel z okresu Mnichovo Hradiště
(kraj Liberecký) do okresu Mladá Boleslav (kraj Praha), převod musela na
svém jednání schválit dokonce československá vláda. V rámci centralizace
státní správy se stává roku 1976 Březno střediskovou obcí, pod kterou
spadají i obce Židněves, Dolánky, Dlouhá Lhota, Lhotky, Husí Lhota,
Sukorady a Martinovice. Po společenských změnách vyvolaných
listopadovými událostmi v roce 1989 se obyvatelé Dlouhé Lhoty rozhodli
co nejdříve se od střediskového Března osamostatnit, což se povedlo po
prvních obecních volbách k datu 1.1.1991. Od té doby je obec samostatná
a řízená vlastním obecním zastupitelstvem v čele se starostou. |
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
<< Kronika ke stažení zde >> |
|
| |
|
|
|
|
|
FOTBAL
I.B třída sk. "C" >> |
|
Sokoleč
-
Dlouhá Lhota
6 : 2
(22. 8. 2009)
další utkání:
Dl.
Lhota - Nymburk B
29. 8. 2009 - 10:15 h. |
|
|
|
V návštěvní knize
můžete zanechat Váš vzkaz popřípadě položit
dotaz Obecnímu úřadu nebo Webmasterovi těchto
stránek.
zde... |
|
|
|
Historie obce. Podle
zápisu z obecní kroniky, zapsaného kronikářem
Antonínem Dudkem ze dne 10. května 1966.
Upraveno na několika místech i doplněno z
dalších pramenů panem Liborem Novotným.
zde... |
|
Firmy v obci |
|
Stručné prezentace -
vizitky firem působících v obci.
více zde... |
|
Pošta v obci |
|
Pracovní doba:
Pondělí - Pátek
8.00 - 9.30
14.00 - 16.00
(Středa do 17.00)
více zde... |
|
Internet v obci |
|
Internet v obci, na
bázi bezdrátového připojení (Wi-Fi), provozuje
firma Net-Online. Více informací naleznete na
internetových stránkách firmy
zde... |
|
|
